Herečka Carolyn Dunn nedávno oslavila pětašedesáté narozeniny. Diváci si ji nejčastěji spojují s postavou rázné Sylvie ze seriálu Vražedné pobřeží, svět televizních kamer ale už před dvaceti lety dobrovolně opustila. Dnes žije s rodinou na kanadském pobřeží a věnuje se zcela odlišné profesi.
První kroky před kamerou
V dětství trávila volný čas především krasobruslením. Sportovní průprava jí dala dobré základy pro budoucí vystupování na veřejnosti a koncem 70. let začala pracovat v modelingu. Nabídky na lokální reklamy dostávala už na škole.
První skutečné herecké zkušenosti sbírala na divadelních prknech v rodném Novém Skotsku. Zahrála si v představeních Lesbos Confidential nebo Growing Up in Louisburg. Do světa profesionálního filmu pronikla v polovině 80. let po přesunu do Toronta.
Filmový debut absolvovala v komedii Breaking All the Rules z roku 1985. Poté získávala praxi v menších televizních rolích. Objevila se v seriálech jako Pátek třináctého nebo Válka světů. Ženské herečky v akčních formátech tehdy dostávaly příležitosti jen zřídka, tvůrci populárních žánrů ji proto většinou obsazovali do vedlejších úloh.
Úspěch v tropech a napjaté vztahy
Zlom přišel v roce 1991 s rolí inteligentní partnerky soukromého detektiva Nicka Slaughtera v seriálu Vražedné pobřeží. Natáčení probíhalo v exotických lokacích Mexika i Izraele. Seriál dosáhl obrovského mezinárodního ohlasu a vysílal se ve více než osmdesáti zemích světa. V Srbsku se postava Nicka stala dokonce symbolem odporu během politických krizí.
Pracovní atmosféra na place ale měla k ideálu daleko. Carolyn Dunn a její hlavní herecký kolega Rob Stewart nenacházeli společnou řeč s hercem Johnem Davidem Blandem. Jeho chování oba označovali za silně namyšlené. Bland v seriálu ztvárnil postavu Iana a pobíral stejné honoráře jako dvě hlavní hvězdy. Těžce však nesl svůj menší prostor na obrazovce, cítil se totiž být tahounem celého projektu. Rob Stewart po letech uvedl, že Bland své osobní frustrace z natáčení řešil konzumací alkoholu a drog.
Konec života s kufrem v ruce
Po skončení natáčení Vražedného pobřeží následovala řada dalších televizních projektů. Herečka přijala menší role v seriálech Highlander či Charlie Grace. V novém tisíciletí souhlasila už jen s občasnými nabídkami do televizních filmů.
Práce u filmu vyžadovala dlouhodobé přesuny mezi Torontem a Los Angeles. Život s kufrem v ruce a neustálý stres velkoměsta ji po pětadvaceti letech naprosto vyčerpal. V roce 2008 učinila radikální rozhodnutí a vrátila se na východní pobřeží Kanady.
Znovu se usadila v rodné čtvrti Whitney Pier ve městě Sydney. Zde našla vytoužený klid v těsné blízkosti své rodiny a milovaného oceánu. K profesi před kamerou se už nikdy nevrátila a svou poslední filmovou roli natočila v roce 2009.
V devadesátých letech diváky upoutala jako elegantní zrzka s výraznou rtěnkou a přísným pohledem. Dnes byste v usměvavé ženě s tmavými brýlemi ráznou televizní hrdinku hledali patrně marně. Dunn si sice udržela typický krátký sestřih, vlasy si ale zesvětlila do světlejších tónů. Výrazné seriálové líčení navíc trvale vyměnila za zcela přirozený vzhled. Z jejích aktuálních fotografií vyzařuje především životní spokojenost a vnitřní klid z nové profese.
Energie a radost z nové profese
Úplnou náhodou objevila na jednom ze seminářů systém alternativní medicíny s názvem BodyTalk. Tato metoda pomáhá lidem s depresemi, bolestmi zad či zvládáním hněvu pomocí vyhledávání oslabených energetických obvodů v těle. Terapeut využívá jemné svalové testy a lehké poklepávání na hlavu klienta pro stimulaci mozku.
„Miluji učení. Vešla jsem tam a do patnácti minut jsem věděla, že tohle budu dělat,“ svěřila se Dunn v rozhovoru pro deník SaltWire. Otevřela si vlastní praxi a metodu začala šířit i jako dobrovolnice v místních nemocnicích.
Přijala také místo v chiropraktickém centru v Sydney, které vede její manžel. Tady působí jako certifikovaná laserová terapeutka a asistentka v programu na hubnutí. Nové odvětví ji zcela pohltilo. S úsměvem dodává, že v centru plném zdravých produktů si občas připadá jako malé dítě v cukrárně.
Setkání s klienty a viditelné výsledky terapie jí přinášejí obrovské uspokojení. Lidé do její ordinace často vstupují se silnou skepsí. Reakce po prvním sezení bývají podle jejích slov velmi emotivní.
Před objektivy fotoaparátů a kamer se objevovat nadále nehodlá. Pomáhat lidem na cestě k uzdravení jí dává mnohem hlubší smysl. „Užila jsem si s herectvím skvělou jízdu, zkrátka jsem ale chtěla zkusit něco jiného. Vůbec se neohlížím zpět,“ uzavřela spokojeně žena s novým životním posláním.
