Čarodějnické procesy nás sice nezasáhly tak, jako jiné regiony či státy, nezmenšuje to ale nijak jejich brutalitu. Hlavně v 17. století se jejich ohně (obrazně i doslova) rozhořely na panství ve Velkých Losinách a na Šumpersku. Záminkou procesů byla obvykle ochrana obyvatel a popírání učení církve svaté. Reálné důvody se ovšem často lišily.
Kdo byly vlastně čarodějnice?
Ottův slovník naučný je definuje jako osoby, které uzavřely smlouvu s ďáblem a zřekly se tak křesťanské víry. Ďábla pak vzývají jako svého pána a ve všem se mu podřizují. Jejich moc není současně nijak vymezená, či konkretizovaná. Tím pádem je možné na ně „hodit“ skoro jakékoli neštěstí nebo neduhy, které potkají komunitu nebo vesnici.
V rejstříku jejich schopností bylo prakticky výlučně škodit lidem. Ubližovaly na zdraví, rozvracely manželství, jejich vinou postihlo úrodu krupobití a pošel dobytek. Jednou za čas musely svému pánu skládat účty. K tomu sloužily sabaty, kam se vypravovaly po pečlivé přípravě pod rouškou noci.
Šumperský horor
Na tomto panství začalo působení svaté inkvizice a souvisejících úřadů v roce 1678 po zcela banální příhodě. Žebračka Marina Schuchová si tam ze sobotínského kostela odnesla v kapesníku posvěcenou hostii. Tu chtěla podat nemocné krávě, která nedojila. Takové využití svatého přijímání však bylo vnímáno jako čarodějnictví.
Církev sice do nějaké míry lidové léčitelství a podobné projevy tolerovala, nesmělo ale narušit přímo její působení. Písmo svaté muselo zůstat neohroženo ve svém působení. Podíl na zahájení procesů mělo i nedaleké Slezsko, kde likvidace čarodějnic už probíhala. Z pohledu úřadů dávalo tedy smysl, že se něco takového mohlo vyskytnout i na šumperském panství.
Zkušený inkvizitor
Z Olomouce byl tudíž povolán protřelý inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Ten měl již četné zkušenosti právě ze Slezska, současně byl o existenci čarodějnic fanaticky přesvědčen. To vedlo k jeho přesvědčení o nulové možnosti omylu a snaze zbavit se takových osob za každou cenu.
Nutno podotknout, že čarodějnické procesy byly i dosti lukrativní. Majetek obětí připadal oficiálně vrchnosti, inkvizitor měl stálý plat. I když toto bylo u Bobliga až na druhém místě, staly se inkviziční procesy spolehlivou a současně snadnou metodou zbavení se kohokoli rizikového či jinak nepohodlného.
Jana Paulová o svém důchodu: Nula od nuly pojde. Penze jí nestačí, ale pracuje s chutí. „Baví mě to,“ říká
Šumperské oběti
Na panství tak postupně zemřela na hranici skupina jak domnělých čarodějnic, tak i čarodějníků, protože muži v nich figurovali také. Obětí tak byl bohatý měšťan Kašpar Sattler s chotí Marií. Ta se přiznala velmi brzy, protože měla z mučení obrovskou hrůzu. Právě mučení bylo běžnou formou výslechu, které odolali jen ti nejtvrdší.
Tento postup vyrazil přiznání nejen z konkrétní osoby, ale přinesl inkvizitorovi i jména dalších osob, která chtěla slyšet. Známý snímek Kladivo na čarodějnice podle románu Václava Kaplického ukázal tuto taktiku coby paralelu k politickým procesům komunistického režimu.
Sám by nestačil
Místem vězení i výslechů byl Losinský zámek, kde tak našly smrt desítky nevinných obviněných. Celkem 38 z nich bylo v letech 1679-1686 odsouzeno i popraveno. Celý soudní tribunál prakticky jen přikyvoval Bobligovi, z něhož měli zaprvé hrůzu, zadruhé toužili po majetku obviněných. V domech obětí, hlavně umučené rodiny Peškových, je dodnes expozice připomínající tuto temnou kapitolu naší historie.
Michael Douglas míří do Česka: Miloš Forman mu změnil život. Zná se také s Ivanou Gottovou, kdysi byl u ní doma
Zdroje: Sumperk, EuroZpravy, KudyZNudy
