Jan Werich jako král Já I. nás v pohádce Byl jednou jeden král baví už přes sedmdesát let a hlášky typu „přiměřeně, přiměřeně“ v českých kuchyních zlidověly. Jenže zatímco my se u obrazovek ládujeme cukrovím a dojímáme se nad solí, která je nad zlato, na place to taková idylka nebyla. Teklo víno, padaly facky a hlavní hvězda se potýkala s pořádným studem.
Maruška a její trauma z polibku
Představte si to: je vám patnáct, jste vyjukaná holka ze „zdravky“ v Prostějově a najednou stojíte před kamerou vedle hvězdného Jana Wericha. Přesně to se stalo Mileně Dvorské. K roli Marušky se dostala obrovskou náhodou, když si šla k Werichovi pro podpis. Ten v ní okamžitě viděl potenciál, ale ztratil na ni kontakt. Celá situace se musela řešit dost netradičně. Werichův přítel dostal stručný pokyn: „Najdi mi v Prostějově rodinu Dvorských, kteří mají dceru s modrýma očima.“
Našla se, ale natáčení pro ni nebylo jen o krásných šatech. Největší oříšek? Líbací scéna s Vladimírem Rážem, který hrál rybáře. Zatímco Ráž byl zkušený herec a idol žen, Milena byla nezkušená dívka. Scéna, kde se měli políbit, se jí stala noční můrou. Pro její velkou stydlivost se záběr musel točit desetkrát.
Ráž, který byl o patnáct let starší, situaci zrovna nepomáhal a dával jí najevo svou rozmrzelost. Pro patnáctiletou holku to musel být křest ohněm, zvlášť když cítíte, že toho „pana herce“ vlastně zdržujete.
Princové na šrot
Zatímco Maruška se styděla, pánové se na place uměli odvázat. Legendární scéna, kde tři nápadníci snídají, má totiž dost pikantní pozadí. Miroslav Horníček (princ Krásný), Miloš Kopecký (princ Chytrý) a Lubomír Lipský (princ Chrabrý) si řekli, že čaj či voda se k urozeným pánům nehodí.
Režisérovi oznámili, že princové by určitě pili víno. A tak jim bylo vyhověno. Jenže nezůstalo u jedné skleničky. Režisér Bořivoj Zeman po páté lahvi raději nařídil přinést čaj, aby se natáčení vůbec dalo dokončit. Inu, když se sešla taková parta komiků, dalo se čekat, že to bude jízda.
Miroslav Horníček se mimochodem své role „krásného“ prince bál a z duše ji nenáviděl. Když se ho ptali, jak může hrát krasavce, odpověděl svým typickým suchým humorem: „Když může Miloš Kopecký hrát chytrého prince…“ cituje jeho slova Blesk.cz.
Zlomená ruka a lidský kůň
Všimli jste si někdy, že rybář (Vladimír Ráž) v některých scénách podezřele málo hýbe rukou? Měl ji totiž zlomenou. Sádru mu maskéři zakryli barvou tělového odstínu, ale bolest a omezení pohybu zamaskovat nešly. Problém nastal ve chvíli, kdy měl v náručí přenášet Marušku přes bažinu. Se zlomenou rukou to prostě nešlo.
Štáb musel improvizovat. Zkoušeli různé kladky a sedátka, ale nic nefungovalo přirozeně. Nakonec situaci zachránil jeden z řidičů. Nabídl se, že si stoupne na čtyři do bahna a Milena Dvorská se o něj bude opírat, zatímco Ráž bude jen předstírat, že ji nese. Ve filmu vidíme herce jen do pasu, ale pod hladinou se odehrávalo docela jiné drama.
Werichova politická satira
Jan Werich by nebyl Werichem, kdyby do pohádky nepropašoval trochu té politické satiry. Pamatujete si scénu, kde se král radí s obrazem své zesnulé ženy a oslovuje ji „Maruško“? V kinech to tehdy vyvolávalo salvy smíchu. Dospělí diváci totiž moc dobře věděli, že tehdejší neoblíbený ministr Václav Kopecký se o všem důležitém doma radil se svou ženou, která se jmenovala Marie. Werich si tak elegantně rýpnul do „kultu osobnosti“ přímo pod nosem cenzury.
Velké usmíření a Werichova vina
Vlasta Burian, který ve filmu exceluje jako rádce Atakdále, to v té době neměl vůbec lehké. Byl to pro něj první a zároveň poslední barevný film. Málokdo ale tuší, že za jeho obsazením stál samotný Jan Werich, a to z docela pohnutých důvodů. Burian byl totiž po roce 1945 nařčen z kolaborace a Werich si do něj tehdy taky kopnul, společně s Voskovcem dokonce složili a nazpívali písničku o jeho zradě.
Když se ale později ukázalo, že Burianovo jméno je čisté, začalo se ve Werichovi hýbat svědomí. Cítil vinu, a tak se rozhodl, že „králi komiků“ pomůže zpátky na výsluní. Zařídil mu roli právě v této pohádce, což bylo pro zlomeného Buriana obrovské gesto. I když je o Burianovi známo, že jinak těžko snášel konkurenci, Wericha uznával a měl ho rád. Bylo to dojemné shledání dvou velikánů, i když pro Buriana už bohužel jedno z posledních.
Tuhle filmovou klasiku si můžete připomenout na Štědrý den v 15:35 na ČT1, případně v repríze 28. 12. v 11:10.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
