Když v roce 2018 začaly v pražském Břevnově růst první cihlové tubusy, místní lidé jen kroutili hlavou. O pár let později už stálo hotové sídlo předsedy SPD Tomia Okamury, které dnes zná snad každý. Stavba dostala přezdívku Takešiho hrad a dodnes budí vášně. Architekti ji však na rozdíl od sousedů obdivují.
Nápad na pevnost z cihel
Návrh netradičního domu dostal na starost švýcarský architekt Christian Kerez. Doporučil ho Tomiovi jeho bratr Osamu, sám architekt, který se do projektu tehdy nemohl zapojit. Kerez si prohlédl parcelu, okolí i místní regulace a nakonec nabídku přijal, protože dostal úplnou volnost.
„Christian Kerez mi po několikátém setkání řekl, že si vybral práci na mém projektu především z jednoho důvodu, že dostal absolutní volnost, což nebývá vůbec obvyklé. Dal jsem mu ji proto, že sám z vlastní práce vím, že když jsem příliš svazován, těžko můžu odvést maximální výkon,“ vysvětlil už dříve Tomio Okamura pro iDNES.cz.
První cihly se začaly skládat v roce 2018 na parcele v ulici Nad Tejnkou. O tři roky později už stál hotový dům. Podle iDNES.cz vyšla stavba na zhruba dvacet milionů korun. A výsledek? Na první pohled spíš experiment než rodinná vila, místy připomínající architektonickou instalaci vystavenou pro veřejnost než soukromé bydlení.
Už v době stavby se kolem domu rozpoutala lavina debat. Na Mapách Google se objevily posměšné názvy jako „Takešiho hrad“ nebo „Mešita církve muslimské“. Místní se navíc stěžovali, že jim oranžová stavba bere výhled a působí jako panelák zasazený do vilové čtvrti. Také dnes je v Google mapách posměšný název a označení „svatyně“.
Kruhový labyrint bez hran
Samotný vzhled vily je nepřehlédnutelný. Stavba se skládá z šestnácti válcovitých tubusů obložených červenými cihlami. Každý má jiný průměr i výšku. Maximální výška nepřesahuje 12,5 metru, což odpovídá místním stavebním předpisům, přesto sousedé mluví o dojmu z čtyřpatrového domu.
Uvnitř se architekt držel stejné logiky. Všech devětatřicet místností má kruhový půdorys a velikost od čtyř do osmnácti metrů čtverečních. Stropy jsou vysoké od 2,35 do 4,9 metru. „Je to prostor, který se otevírá sám do sebe a vytváří dojem expanze ve skutečně omezených hranicích, které stanovuje přísné geometrické uspořádání,“ popsal Christian Kerez pro Designboom.
Kruhové prostory na sebe navazují a dohromady vytvářejí dojem bludiště. Architekt je záměrně nechal průchozí, aby se člověk mohl pohybovat plynule z jedné místnosti do druhé. Meziprostory mezi tubusy slouží pro výtah, koupelny a toalety nebo úložné místnosti.
Bytový dům ukrytý v tubusech
Dům je rozdělen do tří samostatných bytů o výměrách 102, 143 a 72 metrů čtverečních. Podle Super.cz se uvnitř nachází osm ložnic, šest pracoven, tři haly, tři obývací pokoje, tři jídelny, pět toalet a tři koupelny. Garáž má mít kapacitu pro pět vozů.
Střecha několika tubusů je využitá jako terasa. Odtud se majiteli a jeho hostům otevírá výhled na Prahu. Architekt zvolil syrový styl interiéru. Většinu prostoru tvoří odkryté cihly, což budí dojem, že je vila pořád v hrubé stavbě.
Podle Designboom má dům díky této koncepci celkem 58 různých prostorů. V praxi to znamená, že při procházení interiérem člověk vnímá řetězení místností a neustálý pohyb, jakoby se prostor otevíral dál a dál.
Kritika doma, chvála ve světě
Stavbu domu údajně odmítla realizovat hned polovina oslovených firem. Problémem byla složitá realizace a technická náročnost. Přesto se projekt nakonec podařilo dokončit. Architekt Tran Anh Tuan k tomu řekl pro Pražskou drbnu: „Vnímám to jako nevyužitý potenciál ve vztahu k veřejnému prostranství. Shluk tubusů proto působí chaoticky.“
Část místních obyvatel si stěžovala na velikost a barvu domu, podle nich narušuje ráz čtvrti. Diskuse kolem stavby byly vášnivé a v internetových debatách se objevovalo i přes šest set příspěvků.
Naopak zahraniční architektonické časopisy byly od začátku nadšené. Vila se objevila v prestižním časopise GA a v roce 2023 ji španělský AV Monographs zařadil mezi světové domy roku. V Berlíně se pak dům dostal i na výstavu Architektur Galerie. V zahraničí se tedy na vilu dívají jako na odvážné dílo, zatímco v Česku má spíš pověst bizarní pevnosti.
Tisíc let českého piva. Jak se z domácí kaše stal nápoj, který dobyl svět
Zdroje: autor, E15.cz, iDNES.cz, Pražská Drbna, Super.cz, Designboom
