Blížící se první výročí odchodu Anny Slováčkové připomíná moment, který před rokem zasáhl celou republiku. Zatímco veřejnost sledovala její statečný boj, ona sama se potýkala s nenápadnými příznaky, které se pravidelně ozývaly mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Právě ty byly prvním signálem, že se zákeřná nemoc po krátké pauze opět vrátila.
Nečekané noční buzení
Úleva po úspěšné léčbě rakoviny prsu v roce 2020 netrvala dlouho. Po několika měsících od propuštění do domácího ošetřování začal Slováčkovou trápit vytrvalý kašel. Zpočátku mu nevěnovala velkou pozornost. Myslela si, že jde o projev astmatu vyvolaný přítomností domácích kocourů nebo o běžný následek ozařování.
„Ve stejný čas jsem se budila, když jsem byla poprvé nemocná, tak jsem to přikládala psychice,“ svěřila se Slováčková předloni v prosinci v rozhovoru pro podcast Bellis Pink Talks. Intenzivní záchvaty kašle přicházely vždy mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Lékaři zpočátku nenašli žádný závažný problém a rentgen plic neukázal nic podezřelého. Odborníci tak zpěvačku dlouhou dobu léčili na reflux.
Uplynuly dva roky, než podrobnější vyšetření na Karlově náměstí odhalilo skutečnou příčinu potíží. Zpěvačka si vyzvedla výsledky z CT a zjistila přítomnost metastází na plicích. Vše tak začínalo nanovo.
Zásadní rozhovor v ordinaci
Když si Slováčková poprvé četla nové lékařské zprávy, narazila na termín paliativní chemoterapie. Pojem tehdy vůbec neznala a plně nechápala závažnost situace. Její původní plán byl léčbu zcela ukončit. Myslela si, že i bez ní před sebou má deset nebo dvacet let klidného života.
Skutečný stav věcí jí vysvětlila až o něco později lékařka z Kliniky paliativní medicíny. Otevřeně jí oznámila, že bez odpovídající léčby by jí zbývalo pouze několik měsíců. K tomuto těžkému momentu zpěvačka dodala, že jí tato tvrdá pravda obrovsky pomohla.
Znalost přibližného času jí usnadnila uspořádat si životní priority. Chtěla svůj zbývající čas využít naplno a stihnout toho co nejvíce. Své úsilí upřela především k hudbě, kterou odmalička milovala. Do posledních chvil nahrávala nové písně a udržovala kontakt se svými sledujícími na sociálních sítích.
Poselství pro zdravé i nemocné
Slováčková pocházela z umělecké rodiny Dagmar Patrasové a Felixe Slováčka. Jako dítě se bránila jít ve stopách rodičů a cvičit klasické skladby na klavír. V pubertě v sobě ale objevila skutečnou vášeň pro hudbu a začala si psát vlastní texty. Odmítala nálepku zpívající herečky, protože zpěv u ní vždy hrál hlavní roli.
Její otevřený přístup k nemoci z ní udělal vzor pro mnoho lidí v podobně těžké situaci. S organizací Bellis blízce spolupracovala a stala se její výraznou tváří. Hlavní přání zpěvačky znělo zcela jasně. Chtěla, aby zdraví lidé žili přítomností a ti nemocní nikdy neztráceli naději.
Apelovala na to, aby její případ nevyvolával v ostatních pacientech strach o jejich vlastní osud. Anna Slováčková zemřela 6. dubna loňského roku. Její památku uctila řada kolegů z oboru. Podle nich rozdávala radost a pozitivní energii všem lidem ve svém okolí.
