Jméno Carlo Pedersoli asi našinci mimo oddané filmové fandy nic moc neřekne. Sympatického mohutného vousáče tu všichni znají hlavně pod úředně změněným jménem Bud Spencer. Než začal v legendárním tandemu s modrookým Terencem Hillem rozdávat rány pěstí, byl to vynikající plavec a hráč vodního póla. Jak se tedy dostal k filmu?
Král vody
Jeho talent se projevil opravdu záhy, kdy už v 15 letech s přehledem porážel starší plavce. V roce 1949 se stal mistrem ve volném stylu, o rok poději zaplaval jako první Ital na světě stovku volný způsobem pod minutu.
„U něj to byla otázka tréninku, fyzicky měl pro plavání obrovské předpoklady,“ uvedl na adresu pozdějšího populárního herce prezident plaveckého klubu Lazio Řím Antonio Buccioni. „Sport pro mě byl opravdu důležitý, a měl jsem štěstí, že jsem dosáhl skvělých výsledků,“ vzpomínal na svoje začátky samotný Carlo.
Je to jen na vás
„Vždycky říkám, že výsledky ve sportu jsou opravdu vaše, protože neexistují žádné výmluvy: když prorajete, je to vaše prohra. Může jít o malou hru nebo olympijské hry. Sport je skvělou životní lekcí,“ shrnul své postoje. Voda ovšem nebyla jedinou adrenalinovou profesí v jeho životě.
Vyzkoušel si dráhu vášnivého pilota nebo kaskadéra. Voda byla ovšem vrcholem, který jeho pozdější filmová dráha odsunula neprávem do zapomnění. Ostatně stalo se to základem pro jeho pozdější role. „Protože s klidem uplaval 25 bazénů jen tak, mohl pak na plátně demonstrovat svou obrovskou fyzickou sílu. Takhle chytnul chlapa a posadil ho vedle na stůl,“ vzpomíná na svého parťáka Terence Hill (86), vlastním jménem Mario Girrotti.
Potkali se u…bazénu
I jejich celoživotní přátelství, které filmové dvojce vydrželo neuvěřitelných 62 let (víc než leckteré manželství) začalo právě u bazénu. Terence potkal Buda ve svých 12 letech na plaveckém stadionu. Neapolský rodák už byl tehdy hvězdou oboru. Koncem plavecké kariéry v roce 1957 byl už Carlo sedminásobným italským mistrem, třikrát také coby junior.
Krom toho získal čtyři národní tituly ve štafetách, probojoval se i do národního týmu. Že vrcholem byla účast na dvou olympijských hrách, asi nikoho nepřekvapí. Nejdříve Helsinky 1952 a pak ještě Melbourne o 4 roky později.
Ulice: Jak to všechno začalo? První díl vrhl Jordánovy do rodinných trablů, na scénu nakráčela také Michaela Badinková
Klikatá stezka před kameru
Samotný přesun k herectví byl ale dlouhý, asi i nečekaný a dosti krkolomný. Spencer sám něco takového určitě nepředpokládal. Protože měl z dětství vazby na Brazílii, kde byl jeho otec po válce konzulem, vrátil se právě tam.
Stejně jako předtím vystřídal řadu povolání, které nebyly založené jen na fyzické síle. Pracoval jako dřevorubec, pomáhal na stavbách, prodával auta a hrál také jazz na klavír. O dekádu později – 1967 – ho ale oslovil režisér Giuseppe Colizza pro western Bůh odpouští, já ne!
Hraní na zapřenou
„Nechtěl jsem si zničit reputaci jako kovboj z westernu,“ vzpomínal Carlo na herecké začátky. „Začal jsem si pěstovat vousy, aby mě kamarádi nepoznali. Když mi pak řekli, abych si změnil jméno na něco amerického, bral jsem to jako dobrý marketingový tah. Spojil jsem oblíbené pivo Budweiser a herce Spencera Tracyho.“
Zbytek už je historie. Ačkoli nečekal další filmové nabídky, nastala doslova smršť, a hlavně spolupráce s kamarádem od bazénu. Dvojice dala nakonec vzniknout osmnácti spaghetti westernům i komediím, které jsou dodnes kultem.
