Noc z 30. května 1945 znamenala pro 20 000 brněnských Němců cestu, pro kterou se vžil název Brněnský pochod smrti. Týkalo se to všech. Přesvědčených nacistů, německých Židů či dokonce protinacisticky smýšlejících Němců, kteří režim nechtěli. Následkem krutostí, které událost provázely, zemřelo na 1 700 lidí.
Zběsilý odsun národnosti
„Byla jsem svědkem toho, jak hnali Němce. Doslova je hnali dolů po Kotlářské ulici,“ vzpomíná pro Paměť národa Daruše Burdová. Po válce zažila v Brně odsun Němců, který si svou divokostí vyžádal stovky životů. Její bratr tehdy mezi shromážděnými lidmi zahlédl i německou sestřenici jejich maminky s tatínkem.
Tomu gardisté rozbili pažbou pušky hlavu. „Kluci mi tehdy říkali – Ivo, ty tady musíš zůstat. Protože kdybys začal něco vykládat, tak zastřelí i tebe. Budou tě totiž považovat za ochránce Němců.“ On chtěl jen zabránit té nespravedlnosti, což ale nebylo v tu chvíli možné.
Potvrzen až později
Brutální vysídlení německých obyvatel z tehdejšího Brna proběhlo 30. a 31. května 1945. Prakticky během jediné noci ho tak muselo opustit na 20 000 lidí. Odcházeli do Rakouska, většina statistik uvádí 1 700 mrtvých. Sudetoněmečtí historikové jdou ale výš, na čtvrtinu až polovinu celkového počtu. Odsun navíc potvrdila až pozdější mezinárodní konference v Postupimi.
Rozuzlení napětí
Touto událostí vyvrcholily dlouhotrvající spory německého a českého obyvatelstva města. „Ta českoněmecká animozita byla neobyčejně silná. A Němci se až do roku 1918 chovali tak, jako kdyby tu Češi prostě vůbec neexistovali. Hrozné události druhé světové války a to, co Němci prováděli českému národu, tohle jenom násobily,“ rozebírá příčiny historik Jiří Pernes z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.
Pěšky na hranice
V Brně nakonec zůstali jen muži ve věku 14-60 let, kteří odklízeli trosky. Zbytek šel pěšky desítky kilometrů až na hranici s Rakouskem. Za mrtvé po cestě mohly hlavně špatné hygienické podmínky a prakticky absence léků. Své odvedli také krutí gardisté, kteří průvod doprovázeli.
„Většinou lidé zemřeli na úplavici nebo vyčerpáním. Úplavice vypukla hlavně ve sběrném táboře v Pohořelicích. Bylo to celé naprosto nelidské a brutální. Jenže to současně bylo pochopitelné.“ Pernes ale odmítá označení pochod smrti. „O nějakém pochodu smrti nemůže být řeč. Pochody smrti organizovali Němci, když transportovali vězně z koncentračních táborů.“
Markéta Konvičková a její boj s nádorem: Pohublá, flekatá, ale šťastná. Vzácná nemoc jí mění tělo
Pouť na druhou stranu
Pouť usmíření se koná každoročně na připomínku této noci. Symbolicky vede opačně, tedy z Pohořelic do Brna. Poutníci se pak zastavují na Mendlově náměstí, kde před odsunem vzniklo shromaždiště. V Pohořelicích je hned několik masových hrobů, jeden z nich má obrovský železný kříž s trnovou korunou.
Dle historiků je této událost stále obtížně uchopitelná a odolává jednoznačným výkladům. V první řadě proto, že se do ní otisklo nebývale mnoho výkladů a verzí historické paměti. Panuje však shoda v tom, že tehdy tragicky selhaly veškeré oficiální městské autority.
Specialisté: Nový případ, stará tajemství a podezření, že Vondráček je biologickým otcem Petra
Zdroje: BrnenskaDrbna, iRozhlas, Wikipedia
