Bota jménem Melichar nás vrací do školních lavic už více než čtyřicet let a hlášky o ukradených bundách nebo stříbrných kozačkách prostě neomrzí. Věděli jste ale, že tenhle hit málem nevznikl? Zdeněk Troška musel bojovat s předsudky o dětských hercích a casting přinesl překvapivá odhalení. Jedna velmi známá tvář z Hoštic totiž tehdy ostrouhala!
Je to až k nevíře, ale tahle nestárnoucí komedie byla celovečerním debutem Zdeňka Trošky. Zatímco dnes si bez něj český film neumíme představit, tehdy se do scénáře nikdo nehrnul. Pět režisérů před ním dalo od příběhu ruce pryč. Důvod byl prostý, tradovalo se, že filmař má tři úhlavní nepřátele: děti, zvířata a sníh. Troška měl ale za sebou zkušenost s filmem Krakonoš a lyžníci, kde si užil všeho do sytosti, takže do toho nakonec šel. A dobře udělal! Film posbíral devatenáct ocenění doma i ve světě.
Blažena Škopková
Pamatujete si na pyšnou Michaelu Lamkovou a její luxusní kozačky? Tuto roli nakonec získala Milada Štýbrová, ale o flek se rvala i jiná budoucí hvězda. Na konkurz totiž dorazila i Veronika Kánská. Tehdy sice neuspěla a roli školní krasavice nezískala, ale režisér na ni nezapomněl.
Jak sám přiznal: „Její výstup během konkurzu mě zaujal a utkvěla mně v paměti. Byla jiná než ostatní, zajímavá. Poznamenal jsem si to, a když jsem uvažoval, koho obsadím do role Bláži, vzpomněl jsem si na ni,“ prozradil Zdeněk Troška. O pár měsíců později už Kánská zářila jako Blažena ve filmu Slunce, seno, jahody. Inu, všechno zlé je pro něco dobré.
Proč se chudáci pořád přezouvali?
Možná jste si u filmu říkali, že to neustálé běhání z budovy do budovy a zouvání bot je jenom přitažené za vlasy, aby byla zápletka. Omyl! Tohle byla tvrdá realita. Film se natáčel na pražské ZŠ Bítovská, kde to přesně takhle fungovalo i ve skutečnosti. Architekt sice původně navrhl pavilony propojené velkou chodbou, jenže při stavbě prostě došly peníze.
Chodba se nikdy nedostavěla a žáci i učitelé tak museli opravdu několikrát denně přebíhat venkem, ať pršelo, nebo svítilo slunce. Filmaři navíc točili za plného provozu od října do prosince, takže ten chaos na chodbách nebyl jen hraný. Mimochodem, představitelka Jany, Magdalena Ledvinková, na tuhle školu doopravdy chodila, takže to měla doslova z první ruky.
Rozkaz zněl jasně: Hlavně se smát!
Původní scénář nebyl vůbec takové „sluníčkové“ dílo, jak ho známe dnes. Měl být mnohem kritičtější k tehdejšímu školství a společnosti. Jenže to u schvalovací komise neprošlo. Režisér dostal jasný příkaz: Natočit veselou a bezproblémovou komedii. Aby té pohody docílil i na place, musel se Zdeněk Troška tak trochu vrátit do dětských let.
Měl na to svůj osvědčený fígl. Aby se dětští herci nestyděli a nebrali ho jako přísnou autoritu, dělal blbiny s nimi. „Musel se stát jedním z nich, vymýšlet různé volovinky, aby ho přestaly brát jako pana režiséra,“ prozradil na sebe. A vyplatilo se, ta uvolněná atmosféra z filmu sálá dodnes, i když prvňáčci ve filmu zázračně umí psát seznamy zlobivých dětí, což je další úsměvná bota, která tvůrcům utekla.
Školník v rádiu
Žádné natáčení se neobejde bez chybiček a pozornému divákovi neuniknou ani v tomto snímku. Legendární je scéna s opravou odpadu v kuchyni. Učitelka tvrdí, že školník je mimo areál školy, a proto musí nastoupit šikovný žák Radim. Jenže o pár minut později, když je hotovo, se školníkův hlas ozývá ze školního rozhlasu a varuje žáky, aby nesedali na botníky. Že by se stihl tak rychle vrátit, nebo měl v kabinetu dvojníka? To už se asi nedozvíme, ale filmu to na kouzlu rozhodně neubírá.
Takže pokud máte chuť na trochu té nostalgie a školního hláškování, nezapomeňte si zapnout Novu dnes v 18:15, nebo si počkejte na reprízu 30. prosince v 11:05.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
