Oči, výraz, figura a také poměrně rozvážný styl mluvy. Na mladého herce Bořivoje Čermáka se stačí jen podívat a podoba s otcem Hynkem se zkrátka nezapře. Po stopách slavného táty se vydal už ve svých čtrnácti a stejně jako on dostává prakticky výlučně záporné role. Například v pohádce Dukátová skála si zahrál ukázkového padoucha.
Společně na jevišti
V divadle neodolali, i když věděli, že si asi naběhnou. „Byla to příležitost, která se už nemusí nikdy opakovat. Kdy se otci poštěstí, aby si na jevišti zahrál s vlastním synem?“ komentuje Hynek Čermák nastudování kontroverzní hry Koza aneb Kdo je Sylvie? v Divadle Bez zábradlí.
Praha versus Ostrava
Bořivoj Čermák (21) je doma na prknech Divadla Mír, kde hostoval už na konzervatoři. I když se dostal i na pražskou, dal přednost místní, tedy ostravské. „Když to mám říct otevřeně, u ostravských pedagogů jsem zkrátka cítil větší zájem o studenty. Vybavuju si, jak jsem dělal zkoušky na pražskou,“ řekl ohledně svého rozhodnutí mladý herec.
„Před komisí jsem začal odříkávat monolog a její předseda k tomu jedl párek s chlebem. V půlce mě pak zarazili a poslali pryč. To mi přišlo dost zvláštní,“ vysvětluje. „A pak tu byla Ostrava. Monology po mně chtěli třikrát jinak. Měnili prostředí a celková témata. Takže Ostrava nakonec vyhrála,“ popsal pro iDnes.
Otázka zaměření
Dodnes si ale není jistý, jestli je herectví opravdu to pravé, koketoval totiž i s režií. Opravdu ho to začalo bavit až ve třetím ročníku konzervatoře, protože to dříve nevnímal jako zajímavé. „S odřenýma ušima jsem dochodil základku. Dělal jsem přijímačky na nejrůznější gymply a nikde mě nevzali. Jsem vlastně ztracený případ, takže konzervatoř byla jediná možnost,“ popsal pro Lifee, jak se tam vlastně dostal.
Za zmínku stojí i to, že chtěl být nejdříve pilotem. „To mě pustilo asi v době, kdy jsem tři roky po sobě dostal pětku z matematiky.“ Právě ta je pro piloty velmi podstatná. Měl pak v hlavě i filmovou režii, ale herectví nakonec zvítězilo. „Já to vlastně nikdy dělat nechtěl právě kvůli rodičům. Vyrostl jsem v divadelním klubu a považuju se za jeho dítě.“
Něco z otce i maminky
Sám o sobě říká, že je vizuálně spíš k mamince a po otci zdědil vlastnosti či gesta. A taky smích. Liší se výškou a Bořivoj má taky tetování. „Myslím, že jsme zvládli oddělit náš vztah a přešli na ten čistě pracovní, zvládli jsme to krásně,“ podotýká ke společnému představení.
O sestře Anny Polívkové se příliš nemluví. Vendula učí divadlo po celém světě a hrála v seriálu Sedm schodů k moci
Ani stálé spojování s otcem mu nevadí. „Je to přece můj táta. Pro mě je to taky motivace, abych si tu cesty prošel a vyšlapal sám.“ Kdokoli si podle něj myslí něco jiného, je to jeho problém.
Firemní teambuilding
Ne, není to přechod k firmě, ale asi jeho zatím nejvýraznější filmová role. Konkrétně v komedii Jedeme na teambuilding, kde si zahrál po boku Vojty Kotka a Jakuba Prachaře. Krom toho se objevil i ve filmech Adam stvořitel, Líbánky nebo Revival. Jeho kariéra je přitom prakticky na začátku, takže o sobě určitě dá ještě vědět.
Komedii Jedeme na teambuilding můžete zhlédnout na prima+.
