Smrt je něco, čeho se bojí naprosto každý. Současně jde také o jedinou jistotu v životě jakéhokoli živého organismu. Jeden z historických problémů je ale v časté víře v nějakou formu posmrtného života. Pravda, dnes se tento fenomén ve více oborech opět probouzí k životu. Každá kultura od starověku po dnešek ovšem s životem po smrti nějak pracuje. Jak to tedy bylo ohledně obav ze zombie?
Mrtví se někdy vracejí…
Jenže co když se ti mrtví vrátí z hrobů a budou strašit živé? Zombie jsou v různých „odrůdách“ velmi populární rekvizitou filmů, knih i počítačových her. Od vzniku Romerovy Noci oživlých mrtvol mají dokonce vlastní subžánr. Problém je, že zdaleka nejde o moderní vynález, ale o něco, co nahánělo hrůzu lidem ve středověku.
A právě tento strach byl pro tehdejší lid důvodem zásahu na mrtvých tělech. Britští archeologové se proto domnívají, že našli stopy po mrzačení mrtvých. Důvodem byla právě prevence návratu dotyčného, aby nevraždil živé.
Tisíc let stará vesnice
Wharram Percy je tisíc let stará vesnice v na severu Yorkshiru. Archeologové tam našli obrovskou jámu plnou těl, která byla spálena a po smrti zmrzačena například zářezy do kostí. Vědí, že mrtvoly nebyly zabity ani zaživa zraněny, pro výsledný stav tedy existují dvě vysvětlení.
Stopy mohou pocházet z kanibalismu, jehož důvodem byla opravdu špatná úroda a snaha přežít, nebo něco podobného. Mrtví byli „upraveni“ aby se nemohli vrátit z hrobu jako zombie, tedy nemrtví. Tomuto zdůvodnění nahrává silné náboženství oné éry, takže místní lidé byli oddaní křesťané.
Víra a víra
Jenže i kněží mohli tehdy věci chápat trochu jinak. To přivedlo na jisté obavy zase vesničany a zrodila se tato tradice. Mezi prostým lidem tehdy panoval názor, že reanimace neboli oživení mrtvých může nastat. A to tehdy, když měl dotyčný tzv. tuhý kořínek neboli silnou životní sílu a současně před smrtí spáchal něco hrozného.
Případně tehdy, pokud člověk zemřel nečekaně velmi násilnou smrtí. Aby tak zabránili těmto mrtvým pronásledovat živé, byly mrtvoly vyhrabány, zmrzačeny, a poté spáleny, což potvrzují náznaky ve více středověkých textech. Středověcí autoři popisovali různé způsoby, jak se s „živými mrtvými“ vypořádat.
Okouzlující Eva Jakoubková a zpěvák Petr Novák: Láska k alkoholu je stála život. Herečka zemřela v pouhých 53 letech
Spolehlivé metody
Spolehlivé bylo vykopání, setnutí hlavy, rozsekání zbytku těla a pak postupné spálení. Tým z vládní agentury Historic England a University od Southhampton podrobně zkoumal 137 kostí, které byly pozůstatky nejméně 10 lidí.
Hodně z nich mělo stopy po řezech nožem, což naznačuje useknutí hlav a následné rozřezání. Ostatky ukazují i na pálení jednotlivých kusů a záměrné lámání kostí. „Docela nás to překvapilo, protože jsme dumali, jestli tento se tento neobvyklý postup nesouvisí s tím, že jde o těla z daleka a nikoli místní,“ říká Alistair Pike, profesor archeologie na University of Southhampton.
Dále vědci vyloučili kanibalismus, kterým by vesničané řešili hladomory, ve středověku na vesnicích celkem obvyklé. V takovém případě jsou dle badatelů ale stopy po nožích kolem velkých hlavních svalů nebo kloubů. Tady jde ale především o hlavu a krk. „Jestli máme pravdu, jde o první archeologické důkazy pro tuto praktiku,“ uzavírá Pike.
Páni kluci: Zakázaný scenárista, koktavý Lábus a žádný výkvět a smetánka za dob socialismu
Zdroje: AboutHistory, NewScientist, ScienceDirect
