Filmová Angelika letos slaví 61 let a pořád má sílu přikovat k obrazovce celé generace. Dobrodružná romance z roku 1964 je o kráse a vášni, ale i o nečekaně tvrdé dřině, hádkách a zákulisních příbězích, které by dnes nejspíš zvedly obočí i nejotrlejšímu producentovi. V sobotu večer ji znovu uvede ČT2, takže je nejvyšší čas připomenout si, jak tahle ikonická série vlastně vznikla.
Každá chtěla být Angelikou
Na konkurz přišly všechny tehdejší hvězdy Francie. Brigitte Bardot, Jane Fonda, Catherine Deneuve, každá totiž chtěla být Angelika. Tvůrci hledali něco mezi nevinností a vzpourou, mezi smyslností a odvahou.
A pak přišla Michele Mercier. Nejprve klidná, trpělivá, profesionální. Jenže po hodinách čekání jí praskly nervy. Když ji požádali, aby předvedla hněv, rozzuřila se doopravdy. Hodila scénář na stůl a spustila takový výbuch, že celý štáb oněměl. Režisér Bernard Borderie se jen usmál: „Máme ji.“
Peyrac inspirovaný skutečným mužem
Hrabě Joffrey de Peyrac, muž, kterého Angelika miluje až za hrob, nebyl jen výplodem fantazie scenáristů. Autorka románů Anne Golon se inspirovala vlastním manželem Vsevolodem Goloubinoffem, rodákem z Persie s ruskými kořeny. Proto byl pro roli ideální Robert Hossein, který měl podobný původ i charisma.
Jenže když mu producent Francis Cosne roli nabídl, Hossein se zalekl. Bál se, že zohyzděný, kulhající aristokrat zničí jeho kariéru. Nakonec podepsal jen proto, že Cosne už měl od něj prázdnou smlouvu z předchozího filmu. Hrozil soud, tak kývl. A udělal největší krok své kariéry.
Zajímavé je, že mezi ním a Merciér byl téměř stejný věkový rozdíl jako mezi jejich postavami. Bylo mu 37, jí 25. Oba narození ve znamení kozoroha. Jako by je osud chtěl dát dohromady.
Nahota zakázaná smlouvou a kočky na háčcích
Mercier odmítla ukázat se ve filmu nahá. Do smlouvy si tak prosadila klauzuli, že ji nikdo nesmí vidět svlečenou. A když měla vstoupit do vany, oblepila se červenými náplastmi a plastem, aby měla jistotu, že kamera neuvidí víc, než dovolí.
Další scéna, která vešla do dějin, byla s házením koček. Z dnešního pohledu by ji nikdo neschválil. Živá zvířata tehdy nahradily vycpané kočky se zaháknutými rybářskými háčky, které se přichytávaly na kostým herečky. Doba byla jiná, cit pro etiku menší. Mercier později přiznala, že to pro ni byl jeden z nejnepříjemnějších dnů natáčení.
Autorka, která svůj film nesnášela
Anne Golon, spisovatelka a duchovní matka Angeliky, filmové zpracování nesnášela. Tvrdila, že její Angelika je inteligentní a vzdělaná žena, zatímco ve filmu z ní udělali spíš svůdnou potížistku. „Chtěla jsem dohlédnout na scénář i obsazení, ale nikdo mě neposlouchal,“ řekla později v rozhovoru pro francouzský tisk. Filmy však měly ohromný úspěch a Golon se s tím nakonec smířila. I když s hořkostí.
Natáčení, které vše změnilo
Natáčení probíhalo od dubna do srpna 1964 na zámcích Marigny-le-Cahouët, Tanlay, Esclimont i ve slavném opatství Fontenay. Půvabné scenérie se staly samostatnou postavou filmu. Michele Mercier během natáčení vystřídala 25 kostýmů a herec Jacques Toja, představitel Ludvíka XIV., jí často pomáhal s textem. Byl jejím skutečným přítelem.
Když měl film v prosinci 1964 premiéru v pařížském Moulin Rouge, Francie byla ohromena. A také v Československu ho vidělo přes sedm milionů diváků a stal se devátým nejnavštěvovanějším filmem všech dob.
Zajímavost na závěr: Skutečná Angelika, Marie Angélique de Scoraille, byla skutečně oblíbenkyní Ludvíka XIV., zemřela ale v nedožitých dvaceti letech. Filmová Angelika tak měla osud mnohem laskavější.
A jestli si chcete připomenout tenhle romantický klenot s Michele Mercier a Robertem Hosseinem, zapněte ČT2 v sobotu 11. října 2025 ve 20:00.
Okinawa, Sardinie, Ikaria. Místa, kde lidé stárnou pomalu a žijí naplno až do stovky. Jenže má to háček
Zdroje: autorský text, CSFD, Cosmopolitan
