Touha po dokonalosti nezná hranic, ale tohle už je silná káva i pro otrlé povahy. Ve Spojených státech se rozmohl trend, který balancuje na hraně etiky a čistého hororu. Ženy si tam nechávají vyplňovat vrásky a křivky tukem, který patřil někomu, kdo už není mezi námi. Jde o revoluci v estetické medicíně, nebo jen o zvrácený byznys s lidskými ostatky?
Představte si situaci. Přijdete na kliniku, chcete trochu vylepšit pozadí nebo vyhladit dolíček po nepovedené liposukci, ale děsí vás představa operace. Lékař se usměje a vytáhne injekční stříkačku s hotovým tukem. Zní to dobře? Má to však háček. Ten tuk není váš. A dokonce není ani od živého člověka. Vítejte v nové éře americké estetiky, kde se hranice mezi životem a smrtí stírají ve jménu krásy.
Morbidní zkratka ke kráse
Doposud platilo v estetické chirurgii zlaté pravidlo. Pokud chcete někam přidat tuk, musíte ho odjinud vzít. Říká se tomu lipofilling. Znamená to ale podstoupit liposukci, rekonvalescenci a modřiny. Americké firmy však přišly s „geniálním“ řešením. Proč trápit pacienta, když jsou plné márnice materiálu?
Látka, která se v USA začíná potichu ale jistě šířit, se nazývá Renuva nebo nověji Alloclae. Jde o tukovou tkáň získanou od prověřených dárců po smrti. V laboratoři se tento tuk vyčistí, zbaví buněk (aby ho tělo neodmítlo) a zůstane jen jakési „lešení“, do kterého si pak lidské tělo samo vpraví nové cévy a buňky. Výsledek? Okamžitý objem bez nutnosti lehnout si pod nůž. Zní to technicky skvěle, ale pocitově? Inu, posuďte sami.
Dárce už nic nenamítne
Je to téma, o kterém se u večeře asi bavit nebudete. Zatímco transplantace srdce nebo ledviny bereme jako hrdinský čin zachraňující život, v tomto případě jde čistě o marnivost. A právě to zvedá vlnu nevole i mezi samotnými lékaři.
Je třeba si uvědomit, že do vašeho těla vstupuje biologický materiál někoho, kdo zemřel. „Pro mnoho lidí je to stále trochu morbidní představa,“ přiznal zcela otevřeně plastický chirurg Dr. Troy Pittman pro americký magazín Allure. A má pravdu. Přece jen je rozdíl nosit paruku z pravých vlasů a mít pod kůží vpravenou tkáň cizího člověka jen proto, abychom vypadali o pár let mladší.
Firmy jako MTF Biologics, které za těmito produkty stojí, ale argumentují, že jde o legálně získanou tkáň se souhlasem dárců (respektive jejich rodin), která by jinak přišla vniveč.
Evropa kroutí hlavou
Zatímco za velkou louží si tento „zázrak“ v injekci ženy nechávají píchat do propadlých boků nebo rukou, v Evropě a v Česku máme (naštěstí) smůlu. Naše legislativa je v tomto neúprosná. Lidská tkáň se u nás smí používat pro záchranu života, typicky kůže pro popáleniny nebo chlopně pro kardiaky. Ale píchat si mrtvou tkáň do rtů nebo pozadí? To evropské úřady považují za eticky i medicínsky nepřijatelné.
V USA spadá tento produkt do kategorie „upraveného lidského tkaniva“, což jeho využití značně usnadňuje. Nicméně i tamní odborníci varují. Dlouhodobé studie chybí. Nikdo s jistotou neví, co taková výplň udělá za deset let. Možná se vstřebá, možná ztvrdne, možná se stane něco, co lékaři nepředvídali.
Je to fascinující ukázka toho, kam až jsme ochotni zajít. Otázkou zůstává, zda je pro vás představa cizího tuku v těle přijatelnou daní za krásu bez bolesti. Někdo nad tím mávne rukou, jinému se z té představy zvedá žaludek.
