Na počátku minulého století měl jeden americký lékař nápad, který by dnes sotva prošel etickou komisí. Duncan MacDougall chtěl dokázat, že lidská duše má exaktní váhu. A výsledek? 21 gramů, které dodnes rozděluje vědce i filozofy.
První pokus o zvážení duše
Psal se rok 1906. Lékař Duncan MacDougall z malého města Haverhill v Massachusetts byl přesvědčen, že duše není jen duchovní pojem. Pokud z těla při smrti odchází, mělo by to být dle něj poznat i na váze. Nechal proto zhotovit obří postel postavenou na přesných vahách s chybou jen pár gramů.
MacDougall přesvědčil šest umírajících pacientů, aby v posledních chvílích života ulehli na jeho vážicí zařízení. Když první z nich, nemocný s tuberkulózou, naposledy vydechl, ukázala ručička vah pokles hmotnosti o 21 gramů. Lékař okamžitě usoudil, že právě tolik váží lidská duše.
V květnu 1907 zveřejnil v časopise American Medicine studii s názvem Hypothesis concerning soul substance. Do ní zapsal větu, která obletěla svět: „Experimentálně jsme ukázali, že v okamžiku smrti lidské tělo opouští substance, kterou je možno zvážit.”
MacDougall svůj pokus později zopakoval i na zvířatech, konkrétně na patnácti psech. U žádného z nich však váhový úbytek nezaznamenal. Z toho vyvodil, že zvířata duši nemají.
Dobová senzace i okamžitá kritika
Informace o „váze duše“ se rychle rozšířila světem. O experimentu psal i deník The New York Times. Vědecká obec však zůstala zdrženlivá. Mnozí odborníci upozorňovali, že MacDougall měl příliš malý vzorek pacientů a že jeho měření nebylo přesné.
Lékař Augustus P. Clarke tehdy v diskusi namítl, že úbytek hmotnosti může mít zcela prozaické vysvětlení. V okamžiku smrti se totiž přestává ochlazovat krev proudem vzduchu, čímž dojde ke krátkodobému zvýšení tělesné teploty a následnému pocení. Výsledkem je únik tekutin, tedy i ztráta několika gramů váhy. Clarke tento efekt pozoroval i u lidí, ale nikoli u psů, kteří se ochlazují jazykem.
MacDougall oponoval, že bez oběhu se krev ke kůži nedostane a tělo se ohřát nemůže. Spor mezi oběma lékaři se táhl měsíce, ale žádný z nich nedokázal druhého přesvědčit. Samotné váhy navíc nebyly dostatečně přesné a MacDougall vyřadil ze studie dvě měření, která se mu „nehodila“ do jeho teorie. Z dnešního pohledu jde tedy spíš o kuriozitu než o skutečný vědecký důkaz.
Proč mýtus o 21 gramech přetrvává dodnes
Myšlenka, že duše váží 21 gramů, se však stala všeobecně rozšírenou mystifikací. Převzala ji média, umění i popkultura včetně hollywoodského filmu 21 Gramů s Beniciem Del Torem a Naomi Watts. Na celé věci je fascinující právě to, že se MacDougall odvážil sáhnout na hranici mezi vírou a vědou.
Moderní fyzika skutečně připouští, že lidské vědomí by mohlo být formou kvantové informace. Ta se po smrti organismu sice rozptýlí, ale podle některých teorií nezanikne. Není to však důkaz existence duše, spíš náznak, že otázka, kam mizí vědomí po smrti, zůstává otevřená.
